Cituji dnešní Echo: "Moskva opakovaně prohlásila, že je otevřena skutečně seriózním návrhům západních zemí a Ukrajiny na řešení krize politickými a diplomatickými prostředky. Na Západ ale nyní prostřednictvím Zacharovové jednoznačně vzkazuje: „Jazyk ultimát je pro nás nepřijatelný.“

Věřím, že stále ještě existuje možnost najít rozumné východisko pro Ukrajinu, Rusko a Evropu. Dohodu, se kterou bude moci se ctí souhlasit i Amerika. Blízký východ. Asie. Arabské státy.

Cestou je využít nabídky Číny na zprostředkování míru. Čína má dostatečně silný vliv na to, přivést strany k jednacímu stolu. Je zároveň i zárukou, že dohody budou poté i dodrženy. Vliv Číny v nově se utvářejícím multipolárním světě je a bude zásadní. Doufám v to, že klid, mír a rozvaha Říše středu by dokázala přivést země k míru.

Cesta z konfliktu existuje. Je jí cesta spolupráce, tolerance a života v míru. Cesta politické, obchodní, hospodářské i kulturní výměny, z níž bude těžit jak Evropa, tak i celá planeta.

Měla by přijít nová éra politiky. Nová politika globálně prosazovaného míru, politika omezování zbraní, omezování dominance velmocí. Politika vytváření a posilování přirozené diverzity místa a národů.

Je to jak politický, tak i ekonomický stimul. Utrácíme obrovské částky za zbraně a vraždění. Namísto, abychom je investovali do rozvoje civilizace. Jsme civilizací na nízkém stupni vývoje.

Na konci této nové cesty může vzniknout a vznikne jiná civilizace. Prosperující evropský kontinent od Gibraltaru po Ural. Je to cesta rozvoje velkých, kontinentálních investic, jako je například Hedvábná stezka. Je to cesta směřovaná do budoucnosti. Do budování, rozvoje člověka, společnosti, fantastických měst a nových urbanismů. Rozvoj namísto ničení, válek a krutých bojů o moc. Můžeme zažít postupně se přetvářející svět, vedoucí k nové civilizační dimenzi.

Je to zároveň i nový postoj. Politika, která akceptuje, že jednotlivé státy a národy se vyvíjí různě. Namísto zahánění národů a států do vojenských a ekonomických bloků máme usilovat o univerzální bezpečnost světa. O přirozenou diverzitu prostředí. O změnu chápání důležitosti jednotlivých národů, kultury, místních entit pro ekosystém světa. O změnu z globálního diktátu ke světu lokálních ekonomik. Lokálních politických a ekonomických systémů, žijících a těžících ze své přirozené podstaty a místa.

V obráceném případě válečný avanturismus přivede planetu jednoduše ke zkáze. Válka může přerůst v globální konflikt. Nic jako omezený konflikt mezi NATO a Ruskem není pravdou. Narůstající spirála zla povede jen k další a další eskalaci.

V roce 1914 a 1939 neexistovaly jaderné zbraně. Žádná srovnání s předchozími válkami neplatí. I když se na Ukrajině stále ještě odehrává střet konvenčními zbraněmi, jsme krok od regulérní války NATO s Ruskem. Válka NATO s Ruskem nezůstane střetem dvou armád. Spustí řetězovou reakci. V Asii, na Blízkém východě, v Africe, Latinské Americe. Boje, na rozdíl od předchozích válek, dospějí i k Americe. Poloha Ameriky vždy chránila federaci od válečného běsnění. Ale tak tomu být nyní nemusí. Odveta za bombardování ruských měst je reálná. Nevím, co přesně dokáže zabránit eskalaci zla a celosvětovému konfliktu. Snad jen vědomí, že v globálním konfliktu není kam utéct.

Jaderné zbraně vlastní nejen Amerika, Rusko, Británie, Francie. Ale i Pákistán, Indie, Čína. Země, které žijí po staletí ve velmi komplikovaných vztazích. Tyto státy mají milionové armády. Pokud se dají do pohybu, bude to znamenat ohrožení bílé, křesťanské civilizace, odpovědné za rozpoutání globálního konfliktu.

Tato válka je jedním z posledních pokusů o prosazování západní dominance a vlivu pomocí zbraní, války, manipulaci. Pokus o nové dělení světa a sfér vlivu. Tato tradiční západní politika je dnes už k ničemu. Asie se jí oprávněně vzepřela. Jednou provždy. Éra podřizování asijských, arabských, latinskoamerických, nebo afrických států barevnými revolucemi, převraty, odstraňováním nepohodlných a vzdorujících nezápadních lídrů, kteří se odmítají podrobit západnímu diktátu, korupcí, penězi, zastrašováním a nebo válkou je u konce.

Západ bude muset najít jinou cestu. Cestu spolupráce, win–win výměny, kooperace, tolerance. Je to cesta, která nás naučí těžit ze spolupráce chytrostí, talentem, iniciativou, kreativitou. Demokratickými principy. Tedy způsobem, za který nás svět právem obdivuje. To, co po nás svět nechce, neuznává a už si nedá vnutit, je právě dominance, drancování a systém, ve kterém podrobené země poslušně a levně pracují, vyprodávají levně své zdroje, jsou řízeny západními loutkami, zastrašovány a ostrakizovány a Západ z toho má prospěch.